Institut regenerace

Rozhovor s Reemou

Proč jsi začala tančit?

Prvopočátek všeho byla moje touha překvapit přítele k narozeninám, vzít ho do restaurace, tam si “jako “ odskočit a přijít v tanečním hábitu a zatancovat.
Samozřejmě tento nápad nevznikl jen tak, po letitém cvičení nejprve jazzgymnastiky, později aerobicu a  poté 10leté doprovázení dcery na závodní tance – standard-latina, jsem hledala nějakou novou formu pohybu pro sebe. Z aerobicu jsem byla již unavená, nemohla jsem se nikam hnout (taky už mi nebylo “náct” let. Trénovala jsem děti, sama dřela, ale najednou nic….přestalo mě to bavit, natáhla jsem si sval…zkrátka chtělo to změnu. Přibližně v tu dobu zde už asi rok začínal orientální tanec, tak jsem se přihlásila a zkusila… a už zůstala.

Jak vnímáš ženskou energii? Myslíš, že je v tanci, který děláš obsažena? 

Bez ženské energie by to nešlo …. ale vážně. Tanec harmonizuje tělo a duši, pěstuje ženskost a ladnost a to “něco v nás” tom dodává ještě tu správnou kořeněnou příchuť. Komu je dáno a ta energie z něj vyvěrá, tam se poté snoubí krása pohybu s krásou těla i duše a to bez ohledu na to, že podle měřítek módních časopisů dotyčná nesplňuje “estetické normy” zcela křivě nastavené na obléknutá ramínka. A to něco uvnitř obohacuje vždy i samu nositelku a jen spokojená a šťastná osoba umí udělat šťastné ty okolo sebe.
Čím se v životě řídíš? Máš třeba nějaké motto?
Moto mám,a předala mi ho kdysi moje přítelkyně ze Strakonic. Je to pořakadlo “hůř už bylo”…

Jakému druhu tance se věnuješ?

Věnuji se klasickému orientálnímu stylu, tanci s předměty, okrajově folklornímu orientálnímu tanci. Mým snem je vzdělávat se a tancovat bollywood styl. Jenže času je málo, tak snad jednou…

Který styl tě nejvíc baví?

Baví  mě styly, které jsem výše popsala… a pak také taneční improvizace. A taky tanečnice – lektorky, které Ti předají to “něco”… přijdou, odtančí a naplní Tě něčím, z čeho pak čerpáš dlouho….

Co tě v životě nejvíc baví?

Život

Jaké máš taneční vzdělání?

Pokud se jedná o nějak sofistikované vzdělání v oblasti orientálního tance, pak je to kurs Oriental dance academy, což byl 1,5 rok trvající kurs brněnské lektorky a tanečnice Mily el Král. Pořádala ho v době, kdy ještě žádné certifikované kursy neexistovaly a na trhu tančily “rychlokvašky” typu – víkendový kurs u známé tanečnice a jdu učit… Dala nám skvělé know how. Především pak metodiku “jak učit”. Protože dobře tancovat a dobře učit není jedno a totéž. Výuka obsahovala i fyziologii, marketing a dějiny tance. Taky psychologii, která je pro tuto práci nezbytná. Samozřejmě tím moje učení jak učit a jak se naučit nekončí, je to neustále kontinuálně probíhající proces. Velký dík mým učitelkám a vzorům - Daniele Pardusové, Karolině Idrisové, Petře Kordíkové, Katce Krejčové. Zahraničním lektorům Osamu Emamovi, Ashrafovi, Khaledovi Mahmoudovi, Mohamedu Kazafy, Nahedě, Bahaře a Maral, Beatě a Horatiovi Cifuentes. Z posledního léta Simoně Minissini.

Jistě máš za sebou spoustu tanečních úspěchů? Můžeš nějaký vyzdvihnout?

V roce 2008-2012 jsem se účastnila české soutěže Talent Awards, pořádané Munou Al Muchantafová, kde jsem si vytancovala jedno 3. místo a dvě 1. místa. Co mi ale udělalo daleko větší radost, bylo to, že se v jednotlivých ročnících účastnily soutěže i moje žačky. A všechny se ve svých kategoriích opakovaně umístily od 1 do 3 místa. Vzhledem k tomu, že jsem je na soutěž připravovala, těšilo mě to víc, než moje vlastní umístění… takže dámy, holky, ženy… nechcete některá soutěžit?(www.talentawards.eu).

V čem ti tanec změnil život, kam tě v životě posunul?

Popravdě řečeno jen navázal na moje předchozí aktivity… vždycky jsem ráda pracovala s lidmi, pořádala 10 let zimní i letní tábory pro děti, organizovala volnočasové aktivity pro dospělé. Zkrátka ptákoviny všeho druhu….. Dnes by mi ten styk s “publikem” chyběl. A jsem osudu vděčná, že stále mohu jet v těchto kolejích, jen se mění kulisy.

Pro jaké publikum nejraději vystupuješ?

Pro každé, které je pozitivně naladěné… a pak pro to, které pozitivně naladěno není a svým tancem mu zlepším náladu. Taky jsem tancovala v nemocnici na nemocničním pokoji, na svatbě, na narozeninách... A nejčastěji vystupuji pro “žádné” předem plánované publikum… tak jako jsou nejlepší mejdany v kuchyni, kde chystám pohoštění, tak nejspontánější tancování jsem zažila vždy, když se to nechystalo. Jen takové to "pojď, já Ti to ukážu" ( a často i bez kostýmů).. a pak se přidala jedna, druhá, došly pro třetí, čtvrtá to taky chtěla vidět od začátku… a já nakonec tancovala, učila, smála se, jedla a všechno dohromady… 

Co cítíš, když tančíš? Je to v něčem jiné, než běžný pohyb?

Jsem šťastná…

Jaké jsou tvé taneční sny?

Barevné, krásné, já v nich tančím lehká jako pírko… a všechno mi jde

Jaké jsou tvé životní sny?

Zdraví….a……… žít s těmi, kteří chtějí žít se mnou nebo vedle mně……….a……… vidět svoje vnoučata vyrůstat a stávat se dobrými lidmi………….a………… uzdravit tuhle zemi, která je moje vlast  a tenhle svět z marasmu a bídy.
Děkuji Ti za rozhovor :)

Copyright © 2010 Institut Regenerace